Vývoj zakřivení páteře

Páteř člověka má při pohledu z boku esovitý tvar. Střídají se: prohnutí dopředu, která se nazývají lordózy (v oblasti krční a v oblasti bederní), a prohnutí – vyklenutí dozadu, nazývaná kyfózy (v oblasti hrudní páteře a křížová kost). V oblasti přechodu bederní páteře a kříže je tzv. promontorium – zaúhlení páteře na přechodu posledního bederního obratle a křížové kosti (L5 – S1).

Člověk se ale s tímto tvarem páteře nenarodí, jednotlivá zakřivení se postupně vyvíjejí, tak, jak se postupně aktivují motorické (hybné, pohybové) funkce. Ty pak tvar páteře, stejně jako jiných pohybových segmentů těla, formují. Platí, že funkce formuje orgán a naopak velikost a tvar orgánu dává možnosti jeho funkci. (S křivou páteří nelze stát rovně, ale velký výkon podá jen trénované a velké srdce apod.)
Postavení páteře v děloze je v kyfotickém oblouku, plod je stočen do klubíčka (v podobné poloze usínáme např. na boku). Tak se novorozenec i rodí na svět. Páteř je celá kyfotická – plynule obloukovitá, to vidíme hlavně při posazování miminka za ručičky. Po narození je miminko ještě nevyvinuté – nastává velký boj s gravitací, která ho v děloze nijak netrápila. Tento „boj“ by měl být zakončen samostatnou chůzí do ve věku 18 měsíců.
První změna v držení páteře se objevuje asi kolem 6. týdne, kdy dítě ve snaze rozeznat, co se kolem něho děje, zvedá v poloze na břiše hlavičku nad podložku a vyvíjí se krční lordóza.
Dalším důležitým obdobím je zhruba věk tři a půl měsíce, kdy dochází k zapojení vlastních zádových svalů a páteř se napřimuje. V této době se obratle stávají opěrnou základnou pro pohyb silných svalů, vedených například z lopatky nebo z pánve. Schopnost vytvořit dobrý pevný bod pro svaly by měla fungovat i ve vývoji lezení po čtyřech, kdy dochází u zdravě se vyvíjejícího jedince k dokonalému napřímení páteře. Stále ale ještě nevzniklo typické kyfo-lordotické zakřivení páteře.
Ve chvíli, kdy se dítě začíná stavět na nožičky a chodit, nebo se posazuje do židličky s nohama dolů, vzniká prohnutí v bederní páteři. Na toto prohnutí má vliv hlavně zapojení hlubokých zádových svalů. Hrudní kyfóza pak slouží ke kompenzaci prohnutí páteře v oblasti krku a beder. Toto přirozené zakřivení dodává páteři pružnost a je také známkou správného a přiměřeného rozvoje svalů.

V prvních letech života není zakřivení výrazné a může se častěji měnit. V pozdějším věku se začíná postupně vytvářet trvalé zakřivení a asi kolem šesti let věku dochází k prvním známkám fixace určitého držení těla. Na tvar a zakřivení má přímý vliv zejména svalová aktivita (nebo neaktivita), tzn. pohyby, které naše tělo vykonává a pozice, ve kterých setrvává. Kvalita a typ činností v období do ukončení růstu silně ovlivňuje pozdější tvar naší páteře. Vznikají tak záda kulatá nebo spíše plochá, pokud je páteř vychýlena také do stran (tzn., že není prohnutí jen ve směru předozadním, ale také bočním), vzniká skoliotické držení páteře. Společně s vývojem tvaru páteře se vyvíjí i řídící programy mozku a míchy. Poruchy pohybu malého dítěte jsou tím, co nás může přivést na stopu poruchy nervového systému.

K ukončení růstu dochází mezi 15.-19. rokem života a dá se říci, že vše podstatné, týkající se držení těla, bylo již nastaveno. Korekce zakřivení je samozřejmě do určité míry možná i poté, nicméně je to proces pomalý a s nejistými výsledky. Nevhodný tvar páteře se s věkem trvaleji fixuje, tělo si vytváří určité kompenzační mechanismy, které v lepším případě stabilizují již vzniklé postavení. Lze konstatovat, že s přibývajícím věkem se špatné postavení páteře spíše konzervuje a jeho náprava je obtížnější.

Plochá záda, zvětšené prohnutí nebo skolióza – to vše nazýváme vadným držením těla. Jednou z hlavních příčin je porucha zapojení svalů a to jak v průběhu vývoje v prvním roce života, tak i v pozdějším věku. Pro správný rozvoj a dobré držení těla je důležité dbát na pravidelné, rovnoměrné a vyvážené zatěžování pohybového aparátu při všech pohybových aktivitách