Zdravá záda – fikce a realita

Definice zdravých zad je obtížná a měla by reflektovat jak stávající stav tak předpoklad stavu budoucího. Stručně je možno za zdravá záda označit taková, která splňují následující body:
– majitel zad si momentálně na nic nestěžuje
– nejsou patrné žádné hrubé odchylky struktury páteře(vychýlení páteře na stranu, hrb, nepřirozené prohnutí aj.)
– páteř je stabilizována dostatečným množstvím kvalitních svalů – poměr řízené a řídící hmoty je optimální
– jsou dostatečně rozvinuté jak svaly hlubokého, tak povrchního stabilizačního systému páteře
– řídící systém (mozek a mícha) dokáží celý související pohybový aparát dobře vnímat, jsou vypracovány kvalitní aktuální řídící programy
– v celém systému není žádná vývojová porucha struktury ani řídícího programu, která by predisponovala k rozvoji postižení v budoucnu
– v celém systému není žádná získaná porucha struktury ani řídícího programu, která by presisponovala k rozvoji postižení v budoucnu

Každý tušíme, že zcela zdravý člověk je fikce. Nebo přinejmenším jen dočasná realita. Do zranění, do operace, do věku, než systém zestárne a na povrch vyplynou nové, získané poruchy, které umožní rozvoj dalším. Tělo se může bránit – více a lépe cvičit, užívat masáže, jezdit do lázní, lépe jíst, zhubnout. Nikdo nemládne. Definice zdravých zad tak, jak byla popsána výše je příliš tvrdá. Zdravá záda je lépe chápat jako taková, která svému majiteli momentálně nečiní žádné větší obtíže a do budoucna se dá předpokládat, že pravidelnou údržbou (přiměřenou kvalitou i intenzitou svému nositeli) je možné je v takovém stavu dlouhodobě udržet.

Ráno se probudím, bez bolesti vstanu z postele, dám si sprchu, nasnídám se, odejdu do práce, doběhnu autobus, zavážu si rozvázanou tkaničku u boty. Bez obtíží vydržím stát celou jízdu a pružně vyrovnávám nerovnosti silnice…
Tenhle komfort fungujících zad je pro mnoho lidí zcela běžný. To, jaký máme poklad, si mnoho z nás uvědomí až při jeho ztrátě. Lidé s pokročilým stádiem Bechtěrevovy choroby mají páteř srostlou v jeden neohebný kus kosti. Ráno vstávají s bolestí, nic nedobíhají, ke tkaničce se mají problém ohnout, nerovnosti silnice vstoje v autobuse vyrovnávají s obtížemi, protože jejich vlastní páteř „drncá“.
Mít zdravá záda znamená mít možnosti, svobodu. Získat práci, jet na výlet, vylézt na horu, plavat, žít plnohodnotný život.

Zdravá záda zvládají to, co po nich chceme. Pružně se ohnou a narovnají zpět, donesou paže tam, kam potřebujeme, stabilizují hrudník při dýchání, na kterém se také podílejí… Funkcí je celá řada, jsou provázané, komplexní, nedají se měrit tak jednoduše, jako jiné tělesné funkce. Slyšíte-li např. svýma ušima v celém frekvenčním rozsahu, symetricky a při dostatečně malé intenzitě podnětu, je možno říci, že máte zdravý sluch. Něco takového se docela dobře měří.
V případě zad existuje mnoho testů, které mohou lékaři i fyzioterapeuti použít. Vždy něco zjistí. To, kam se předkloníte, která část páteře se lépe rozvíjí, jak ja zakřivena ve stoji, kam až otočíte hlavu… Problém nastane tehdy, když je podle základních funkčních testů vše v pořádku a člověk přitom udává obtíže. Na rentgenu má v padesáti letech „nález“ kde kdo. Právě pro obtížné objektivní posuzování se záda stala „oblíbeným“ nástrojem pro bolestínství. Někdo má invalidní důchod „na záda“. Někdo se stejným nálezem pracuje, protože chce a svůj problém dokázal účinně ošetřit, snaží se získat informace, je aktivní, našel si cvičení, kde mu poradí.

Pro většinu z nás platí, že máme záda zdravá a dobře fungující právě tak, jak sami chceme. A i ti, kteří jsou skutečně vážně nemocní, se často mohou naučit s nimi vycházet v dobrém. Stačí jen získat dost informací a zkusit je použít. Tak do toho!