Páteř a její struktury

Páteř je kostěná osa našeho těla, která je složena z 34 obratlů – z toho je 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 obratlů křížových (tvořících kost křížovou) a 4-5 obratlů kostrčních. Obratle jsou navzájem spojeny pomocí chrupavčitých disků – meziobratlových plotének a pomocí meziobratlových kloubů. Celý systém je zpevněn pomocí velkého množství vazů a svalů – vypadají jako lana, která zajišťují stabilitu a ohebnost těla.

Každý obratel je složen ze tří částí: z těla, oblouku a z výběžků.
Podle jednotlivých segmentů páteře (krční, hrudní, bederní) se tyto části typicky liší – např. tělo bederního obratle je větší než tělo krčního obratle (stejně tak meziobratlová ploténka), protože nese větší hmotnost a je tomu tedy i přizpůsoben, ale zase tělo krčního obratle má kloubní plochy přizpůsobeny většími rozsahu pohybu.
Oblouk obratle směřuje od těla dozadu. Obratlové oblouky dohromady tvoří tunel, ve kterém je uložena mícha.
Výběžky obratlů zajišťují pohyblivost – kloubní výběžky obratle spojují, párové výběžky příčné a nepárový trnový výběžek (to je ten, který si můžeme nahmatat na zádech, u hodně hubených lidí je můžeme i vidět jako svislou šňůru na zádech) jsou určeny zejména pro uchycení svalů a vazů.

Každý obratel má čtyři kloubní plošky, kterými se spojuje se sousedními obratli (dvě s horním obratlem a dvě s dolním obratlem). Hrudní obratle mají navíc kloubní plošky pro spojení se žebry. Mezi těly obratlů je vložen chrupavčitý disk – meziobratlová ploténka (viz Anatomie meziobratlové ploténky).
Mezi těly a oblouky sousedních obratlů vzniká meziobratlový prostor, kterým vychází s míchy nervový kořen. Ten se rozděluje na jednotlivé nervy nesoucí informace k vnitřním orgánům, ke svalům, kůži, atd. a nesoucí informace opět zpátky do centrálního nervového systému – do míchy a jejím prostřednictvím dále do mozku. Vznikne-li nepoměr mezi velikostí otvoru a nervového kořene, může být nerv stlačený, což se projevuje velmi silnou bolestí. Základním předpokladem dostatečné velikosti tohoto prostoru je dostatečně vysoká, zdravá a šťavnatá meziobratlová ploténka.

V krční oblasti najdeme sedm obratlů, označovaných shora C1 – C7. Tvarově odlišné jsou první obratel, nazývaný nosič (atlas), a druhý obratel – čepovec (axis). Atlas nemá obratlové tělo a představuje spojení lebky s páteří. Specifický tvar umožňuje také specifický pohyb. Axis je obratel, ze kterého vybíhá vpředu nahoru zub, který se spojuje s atlasem (je to vlastně chybějící tělo atlasu). Obratel C7 je poměrně velký, dobře hmatatelný obratel na konci krku. Přechod mezi C7 a Th1 (první hrudní obratel) je poměrně hodně namáhané místo mezi pohyblivou krční páteří a méně pohyblivou hrudní páteří.

Hrudní páteř je tvořena 12 obratli (Th1 – Th12). Připojují se na ní žebra, která jsou vpředu spojena chrupavkou s hrudní kostí. Hrudní páteř, žebra a hrudní kost tvoří hrudní koš, který výrazně snižuje možnosti pohybu v hrudní páteři, na druhou stranu ale mechanicky chrání srdce, plíce a velké hrudní cévy.

Bederních obratlů je 5 (L1 – L5) a mají mohutná těla přizpůsobená nést váhu vyšších struktur. Po krční páteři je druhou nejpohyblivější a nejčastějším pohybem je předklon (flexe páteře).

Kost křížová (S1 – S5) je vytvořena z pěti křížových obratlů a umožňuje spojení s pánví. Přechod mezi bederní a křížovou oblastí je opět velmi namáhaným úsekem, kde můžeme občas cítit bolest. Namáhaná v této oblasti je také meziobratlová ploténka (často slyšíme o výhřezu L5/S1).
Kostrč (neboli kost kostrční) tvoří spojení těl 4 – 5 kostrčních obratlů. Je to útvar zakrnělý, přesto je důležitým místem pro přichycení svalů pánevního dna. S kostí křížovou je kostrč spojena chrupavkou.

Zjistili jsme, že naše páteř je komplikovaná soustava kostí, vazů a svalů která má několik funkcí. Ačkoliv je tento systém velice důmyslný a funkční, objevují se často i jeho poruchy. Jestliže se chcete dozvědět více o této problematice, prostudujte si následující články.

Základem pohybových schopností páteře je pohyblivé spojení dvou sousedících obratlů – pohybový segment. Při popisu místa bolesti nebo poškození medicína běžně popisuje např. segmentový syndrom C5/6, L4/5 apod. Tak lze jasně definovat, kde je problém.